Domů > Software > Úspěšná Aimtec mise v Le Mans

Úspěšná Aimtec mise v Le Mans

Počet týmů na startu 600, počet závodníků 6 000, celkové umístění 444. místo
Le Mans, 1. července 2012 – Závod 24 hodin v Le Mans je legenda, ale zároveň také obrovská výzva. Letos se parta kolegů z Aimtecu rozhodla tuto výzvu pokořit a odjet slavný závod 24h Le Mans, jenom s malou obměnou sportovního náčiní – na inline bruslích. Pro všechny členy týmu to byla premiéra v podobném závodě. Akce byla úspěšná a tým nejenom že splnil své cíle, ale svým výsledkem v celkovém pořadí i předčil očekávání.

Start závodu s počtem týmů 600
Celý tým se po dlouhé, ale celkem klidné cestě do francouzského Le Mans ubytoval v závodním kempu, který se velmi brzy zaplnil do posledního místečka. Do závodu se totiž přihlásilo přes 600 týmů s celkovým počtem závodníků okolo 6 000! První příležitost poznat trať dostali závodníci v sobotu ráno na tzv. „Skater parade“, kdy si všichni poprvé projeli slavný okruh Bugatti circuit na bruslích. Každý si prožil nekonečné stoupání do Dunlop curves a následný sjezd a otestoval si kvalitu asfaltu. Pořadí na startu určil kvalifikační sprint, kde Ivan Martiška, Sales manager ve společnosti Aimtec, vyjel 265. místo.

Startovní procedura byla v klasickém „Le Mans“ stylu, kdy na jedné straně závodní trati ležely brusle, a z druhé strany vybíhali závodníci. „Start byl úžasný a měl elektrizující atmosféru,“ říká Petr Stejskal, týmový kapitán, a doplňuje: „Ve chvíli, kdy odstartujete a hodiny začnou odpočítávat 24 hodin, si teprve uvědomíte, že jste to opravdu dokázali – po půl roce příprav a plánování se to povedlo a tým Aimtecu odstartoval do slavného Le Mans“! Během prvních patnácti minut se nad okruhem přehnala přeháňka a pomyšlení na to, že by podobné počasí mohlo pokračovat dál, přinášelo většině týmu dost chmurné myšlenky. Naštěstí déšť skropil trať pouze jednou a tak mohla začít rutina, kdy si závodníci předávali štafetový kolík po cca 30 – 60 minutách jízdy po okruhu.

Neméně důležitý support
Jak se blížila noc (závod startoval v sobotu v 16:00), začaly se projevovat první známky únavy a „opotřebení“ organismu. Zde je nutné vyzdvihnout důležitou roli supportního týmu ve složení Sandra Follprechtová a Adéla Trdličková, které po celou dobu zásobovaly závodníky jídlem, pitím a hlavně dobrou náladou. Týmový fotograf Pavel Tomrdle plnil neméně důležitou roli, kdy vzpomínky z celého závodu zaznamenával na paměťovou kartu svého fotoaparátu. Noc byla krutá, ale také nádherná. „Ve 4 ráno jsem si myslel, že to opravdu nedáme“, říká Marek Šabatka, další týmový závodník, který pracuje v obchodním oddělení. „Spali jsme na zemi, ve spacáku byla hrozná zima a při minimu spánku už také sil ubývalo. Pak ale přišlo ráno, závod se přehoupl do druhé poloviny a já věděl, že už to prostě dojedeme“, dodává Marek Šabatka. Východ slunce na okruhu dojal i týmového kapitána Petra Stejskala: „Můj ranní stint mezi 4:00 a 5:15 byl jedním z nejkrásnějších. Kolem okruhu byl klid, počasí bylo příjemné a všechno se začalo postupně probouzet. Jelo se mi opravdu nádherně.“

Nedělní dopoledne se neslo ve smyslu udržení pořadí a postupného přiblížení se ke konci závodu. Support zásoboval závodníky stravou, která byla kombinována s iontovými nápoji a energetickými tyčinkami pro udržení náboje na zbytek závodu. Počasí naštěstí sportování přálo a kromě protivětru v některých částech trati bylo na závody ideálních cca 20 stupňů a polojasno. S blížícím se koncem závodu, se na tváře všech členů týmu dostávalo stále více úsměvů a na mysl více dojmů z toho, co opravdu dokázali. V neděli v 15:30 si štafetový kolík převzal naposledy Petr Stejskal, aby odjel poslední dvě zážitková kola, a lehce po 16:00 projel cílem tohoto neuvěřitelného závodu.

Celkové umístění – 444. místo
Tým Aimtec, složený z party kamarádů přes den sedících v kanceláři před obrazovkou počítače, dokončil závod 24 Heures Rollers na výborném 59. místě v kategorii (z celkem 100 týmů) a v celkovém pořadí se umístil na kulatém 444. místě (z celkem 625 týmů). Tento výsledek tak nejenže splnil očekávání v pořádku dojet, ale dokonce i předčil plány, protože tým tak porazil několik desítek dalších skupin složených i z více lidí. „Každé kolo jsem si opravdu užíval a občas se mi ani štafetu předávat nechtělo“, říká Ivan Martiška, který za tým odjel nejvíce kol. A tak i přestože žádný člen týmu neměl s podobným závodním nasazením žádnou zkušenost, podařilo se celý závod nejen připravit, ale nakonec také úspěšně dojet a výsledkem v celkovém pořadí i překonat původní očekávání. „Velký dík patří všem členům týmu, bez kterých by to nikdy nedopadlo. Absolvovat závod na trati, která znamená „svět“, bylo pro mě velkým snem a všem jsem moc vděčný za jeho splnění,“ říká Petr Stejskal. A co vymyslí tým příště? Kdo ví, nápadů je spousty… „Teď už ale víme, že to dokážeme!“

Foto 1 (zleva): Marek Šabatka, Adéla Trdličková (support), Petr Stejskal, Sandra Follprechtová (support), Ondřej Trdlička, Ivan Martiška, Jan Langmajer

Foto 2, 3: Start závodu, prostor kolem boxů

Foto 4: Petr Stejskal

Zdroj: www.aimtec.cz